Já nemrtvý - 2.

8. května 2014 v 22:55 | Haku Collins |  Já nemrtvý

Bylo to jiné, tolik jiné než to co jsem si pamatoval, nebo co mi přišlo povědomé.
Můj malý zachránce s mechovýma očima žil v maličkém karavanu na kraji toho obrovitého lesa, kde jsem měl svůj hrob.
Maličká krabice z plechu a plastových bílých plátů, tak sama v moži listí a temných myšlenek.

Přenechal mi své lůžko, spal jsem dlouho, zdál se mi sen o červáncích, spoustu a spoustu mraků, vzpomínal jsem na mraky a na ptáky, kteří přelétali přes červenou oblohu.
Jako když si dítě v lůně matky představuje svět, ale mě nemělo být dáno žít jako předtím, můj život před tím co mi provedli zmizel, všechna má bolest se chytila jejich duší, aby je stahovala do pekel.

Od doby kdy člověk přestal zabíjet jeden druhého, kdy se po světě rozprostřela zpráva a báje o vraždě, která stahuje lidské životy do pekel, začali démoni vyhledávat tyhle duše, dobrovolně a z čiré zlomyslnosti páchající zlo, které je uvrhne do chřtánů temnoty.
Jako vypálit si na čelo cejch vraha, všichni tihle, kteří zabili z čisté touhy po krvi na rukou a z jiných přízemně lidských vlastností, téměř se zvířecí bestiálností, byli pro démony jako nejdražší vína, nejsladčí a nejtrpčí v jednom.

Věděl jsem to, protože pod zemskou kůrou probíhají vlákna Vědomí, skutečná pravda je skryta pod povrchem.
Většině lidí, je to Vědomí odepřeno, jsou jako děti, mohli by toho zneužít a křehká rovnováha a křehký ekosystém tohohle společnství by se rozpadl. Lidé nemají další dveře, které se otevřou po smrti, po smrti je čeká jen nicota, nebo vybájené představy, ale ne, tak to nikdy nebylo už od dob, kdy si byli vědomi své existence a temnota i světlo, začali získávat tvary a obrysy. Vyvíjeli se spolu a jeden vedle druhého, jeden bez druhého nemohou být.

Každý jednotlivý člověk má právo si vybrat, jakým směrem povede svůj život a pak se otevřou dveře, které mu náleží a jeho duše se zmocní ti, kteří si ji zaslouží. Je to jako s vadnými kusy, ty přece nemohou pokračovat dál ve své existenci.
Zatímco moje duše byla čistá, měl jsem právo na to, odejít do světla, bylo nespravedlivé, abych se stal stínem, rzí, která protéká pod povrchem, nebo špiní lidské myšlenky.

Můj smutný přítel s mechovýma očima mne nechal spát na svém lůžku dlouho, občas jsem rozlepil víčka a viděl jeho, v maličkém prostoru jeho domova bylo téměř nemožné jej nevidět pokaždé když otevřu oči, byl jsem uklidněný jeho existencí a sledoval jsem jej, dokud jsem znovu neusnul. Občas si všiml mojí bdělosti a využil toho, aby mi podal hrníček s teplým heřmánkovým nápojem.
Jednou se mi stalo, že jsem otevřel oči a spatřil jeho spící obličej několik centimetrů od toho mého, přeci nebude spát na zemi, když se může na kousek natisknout k hřejícímu tělu, které velmi dlouho spí. Chtěl jsem se dotknout té měkké pokožky, ale nechtěl jsem jej vyděsit.

Byl jako lilie, chtělo se mi plakat z toho smutku, který jsem z něj cítil.
Byl mrtvý stejně jako já, i když jen okamžik a nad jeho tělem se vznášela smlouva, byl bílým nekromantem, patřil mezi ty křeží žijí mimo společnost lidí, ze kterých pocházejí. Život v odříkání vykoupený tím, že až odejdou do světla, jejich duše se rozplyne v nic a nebudou nuceni znovu a znovu vystavovat svou existenci nebezpečí v další inkarnaci. Říkávali tomu nirvána, tam na východě.
Tak blízko okraji jámy lvové a přesto byl unitř tak silný a nenechal svůj smutek přepadnout svou mysl, ale já ho cítil, bylo mi jej tak líto. Bolela mne představa toho co on musel zažívat, zažíval jsem všechna příkoří s ním, všechna odmítnutí a všechny slzy v osamění. Proto musel být tak čistý, proto nesměl mít žádné zlé vlastnosti, musel být jako malý Mirek Dušín, krásný uvnitř a jemný jako mléčná čokoláda, protože všichni, kteří vzejdou z jeho moci jsou určeni k tomu jít do světla.

Byl jsem mu tolik blízko, proto, že mne vyvolal pomocí svých kouzel, nebo proto, že si tak moc přál někoho vedle sebe?
Chtělo se mi ho ochránit, taková dobrá duše, přece nesmí na své cestě zklamat, nechci aby byl zase v jeho srdci žal, budu tu pro něj. Jako bratr, jako přítel, jako ochránce, můj klid přijde, až on odejde do světla, přeji si jít po jeho boku.

Vstal jsem, pocítil jsem novou energii v žilách, byly horké, stejně jako všechny mé údy, moje krev byla teplá a moje oči mrkaly a slzely, moje ústa mohla mluvit a ruce se mohly hýbat. Tak abych nevzbudil mladého muže s mechovýma očima, postrčil jsem jej do svého vyleželého vyhřátého pelýšku, který jsem mu ukradl svou přítmností a nechal toho vyčerpaného člověka spát. Přišel mi najednou tak křehký.

Usadil jsem se a vypil hrneček studeného heřmánkového čaje.
Už svítalo, ale nechtěl jsem, aby se probudil, chtěl jsem aby odpočíval, cítil jsem jeho vyčerpané tělo, jako by bylo mé vlastní.
Svět je krásné a kruté místo, leží na bedrech těch, kteří to netuší, ale nemohl by být tak krásný, kdyby nebyl tak krutý. Nikdo si nevážil rajské zahrady a proto byli vyhnáni a měli snášet boží trest, tyto sepsané polopravdy jsou jen zápisky původních skutečných událostí, jen jsou popisovány jinak a získaly místo národů jména a charaktery jednotlivých lidí.
Nenesou tu samou myšlenku jako nést měly, jsou to jen pohádky a blázni si je vykládají doslova.

Svět není ani poetický, ani krásný jak si ho představujeme, je krutý a živočišný s bestiálními lidskými touhami, protknutý tělesnými tekutinami a závistí, lakotou, pýchou a slepotou. Je to pouze svět a jen další dveře, nám mohou ukázat věci přítomné, minulé a budoucí.

A já chci měnit to co má být.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaz Gaz | 13. května 2014 v 19:21 | Reagovat

Už jsem asi říkala, že miluju tvůj styl psaní.
Možná se opakuju. Co taky s dvěma hodinama spánku.
A není pravda, že nejsi poeta. Mě to skoro připomíná poezii. Je to krásný.
...
Začalo to vážně slibně.
A furt u mě máš virtual hug.

2 roads-of-ruin roads-of-ruin | 13. května 2014 v 21:07 | Reagovat

Já si ho vyberu nějak. Nevím jak to děláš, ale když si od tebe přečtu koment chce se mi psát. Takže to ber jako věnování xD

3 Gaz Gaz | 16. května 2014 v 16:10 | Reagovat

V tom případě asi mají ty komentáře smysl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama